Ztracená nebo hledající generace?

Generace, které dospívají v přelomových dobách

Výrazná odlišnost některých generací je dána tím, že mentálně a sociálně zrály v době velkých společensko-politických, kulturních nebo technologických změn. Převratné události utvářely specifické generační hodnoty a předpoklady, které  však mnohdy komplikovaly začleňování do stávajících struktur. Generace tak musela  hledat své místo v novém, nejistém světě a společnost na ní často hleděla s nepochopením a obavami – a tak se zrodil pojem „ztracená generace“.

Generace Z – ztracená generace?

Dnešní dvacátníci – generace Z – vstupují do života v době, která je opět přelomová. Vyrostli se smartphony, sociálními sítěmi a instantní dostupností informací (AI). V dětství je však zasáhla pandemie, v dospívání válka na Ukrajině a rostoucí klimatická i ekonomická nejistota.  Z otevřeného, propojeného světa se stal svět omezení. Generace Z proto získala dvojí zkušenost: obrovský technologický potenciál – a zároveň pocit, že o něco přišla. V době Covidu byla ochuzena o sociální kontakty a zároveň zahrnuta péčí. V důsledku toho omezeně získávala některé sociální zkušenosti. Zdá se, že její sociální zralost to o několik let posunulo. Přesto má mimořádný potenciál, ale často těžko hledá, jak jej uplatnit. Touží po smysluplné práci, autenticitě, psychické pohodě a možnosti ovlivňovat věci kolem sebe. Pokud ji firmy a instituce, do kterých vstupuje, nepochopí, může se začít cítit „ztracená“.

Československá zkušenost: když se ideály zhroutily

Prarodiče dnešní generace „Z“ prožili v Československu mládí koncem šedesátých let. Věřili ve svobodu, vzdělanost, technický pokrok a kulturní rozkvět. Pražské jaro přineslo naději na otevření se společnosti Západu. Po okupaci v srpnu 68 a s nástupem normalizace přišlo prudké vystřízlivění, ztráta příležitostí a iluzí. Část volila exil, většina se přizpůsobila za cenu ztráty osobní svobody a autenticity. Československá „ztracená generace“ 60.let měla mimořádný potenciál, ale nebylo jí dovoleno jej využít.

Ve svobodném světě: z rebelů inovátoři

Na opačné straně Atlantiku, v přibližně stejné době, žila generace, která také byla nazývána „ztracená“. Američtí hippies odmítali konzumní společnost, válku a formální autority. Hlásali svobodu, mír, ekologii, osobní růst a autenticitu. Zatímco československá mládež byla umlčena, v USA se ideály hippies postupně proměnily v hnutí, které změnilo svět. Ze svobody vznikla tvořivost, z neformálnosti spolupráce, z technologické zvídavosti – Silicon Valley. Steve Jobs, typický „post-hippie“, vytvořil Apple a s ním technologie, které spojují lidi. Generace hippies tedy nezůstala „ztracená“ – naučila se systém měnit zevnitř.

Dvě cesty, jedno ponaučení

Československá generace 60. let i americká generace hippies vyrůstaly v převratné době. Jedna o svobodu přišla, druhá ji využila k inovaci. Generace Z dnes stojí na podobném rozcestí: může se stát generací hledající a tvořící – nebo ztracenou, pokud ji okolí nepochopí. Rozhodující bude, jak se k ní postaví ti, kdo dnes vedou firmy a instituce.

Z „hledající“ na „nacházející“

Generace Z se nebojí mluvit o hodnotách, rovnováze, psychické pohodě ani o tom, že chce měnit svět. Na rozdíl od československé generace 60. let, která měla podobné ideály, má dnes reálnou šanci to udělat. Záleží i na nás, zda bude generací, která dá práci a životu nový smysl.